BEATIFIKACE

ikonka webu P. Tomáše Týna OP

Dokumenty, týkající se zahájení beatifikačního procesu Služebníka Božího otce Tomáše Týna OP (včetně zahájení diecézní fáze procesu beatifikace), naleznete ve formátu PDF (Adobe Reader) v rubrice DOWNLOAD.

Zahájení beatifikačního procesu Služebníka Božího otce Tomáše Týna OP (1950 – 1990)

V sobotu dne 25. 2. 2006 v 11:30 hodin zahájí během chórové liturgie hodin boloňský arcibiskup Carlo Caffarra v bazilice sv. Dominika diecézní fázi beatifikačního procesu brněnského rodáka a dominikánského kněze Tomáše Týna.

Tomáš Týn se narodil 3. května 1950, manželům MUDr. Zdeňkovi Týnovi a MUDr. Ludmile Týnové, rozené Konupčíkové, jako první ze tří dětí. Po sovětské invazi do Československa roku 1968 rodina Týnova emigrovala do tehdejšího západního Německa, kde také Tomáš vstoupil do dominikánského řádu. Svoje studia však dokončil v italské Boloni, kde také jako člen České dominikánské provincie složil dne 7. října 1973 slavné řeholní sliby. Studia zakončil doktorátem teologie v Římě, kde ho papež Pavel VI. 29. června 1975 vysvětil na kněze. Ten samý den otec Tomáš nabídl soukromým slibem svůj život Bohu, jako smírnou oběť za svobodu pronásledované Církve ve své vlasti. Další léta pak strávil v Boloni jako kazatel, zpovědník, duchovní vůdce, ale také jako profesor teologie a filosofie na dominikánské fakultě, kde byl roku 1980 zvolen viceregentem. Jeho akademická činnost se vyznačovala jak velkou šíří zájmů (metafyzika, etika, teologie milosti a ospravedlnění, teologie M. Luthera), tak velkou znalostí a důrazem na učení sv. Tomáše Akvinského, které nejen dobře znal, ale dovedl i kriticky podat a obhájit. Jako apoštol se obracel na překvapivě široké publikum od skautů, přes dominikánské terciáře až po lidi zcela nevěřící nebo velmi vzdálené Církvi. Láska k řeholnímu životu žitému podle klášterních pravidel mu vydržela po celý život. Velmi se také zasazoval za ochranu nenarozeného života, mariánskou úctu v duchu sv. Ludvíka Grigniona z Montfortu a o latinskou liturgii sv. Pia V., kterou sloužil každý týden pro veřejnost.

V říjnu roku 1989 byl náhle zasažen prudkými bolestmi a lékaři mu diagnostikovali zhoubný nádor s metastázemi v břišní dutině. Jeho rodiče ho nechali převézt do Německa, kde mu jako lékaři chtěli poskytnout co nejkvalifikovanější pomoc. Postupující metastáze však působily otci Tomáši jen větší bolesti. Až do posledních dnů pracoval na svém největším a později vydaném díle, díle Metafisica della sostanza, čítajícím bezmála tisíc stran. Ráno 1. ledna 1990 byl převezen do nemocnice v Heidelbergu, kde své nemoci podlehl v 11 hodin. Pohřben byl 5. ledna na hřbitově v Neckargemündu. Jeho hrob zdobí prostý, ale výmluvný nápis v latině: Introibo ad altare Dei (Vystoupím k oltáři Hospodinovu), slova 43. žalmu. Brzy po jeho smrti začali jeho hrob i dům kde dožil, navštěvovat poutníci, zvláště z Itálie a z České republiky, kteří se k němu obracejí o pomoc v soukromých modlitbách. Četné žádosti věřících pak v roce 2003 přiměly provinciála České dominikánské provincie, že podal oficiální žádost o přešetření jeho života a ctností prostřednictvím generálního postulátora dominikánského řádu u římské Kongregace pro záležitosti svatých.

V sobotu 25. 2. budou slavnostnímu zahájení kromě boloňského arcibiskupa, místních dominikánů a věřících také přítomni zástupci freiburgské diecéze, aktor celé kauzy a provinciál České dominikánské provincie ThDr. Benedikt Mohelník OP, generální postulátor ThDr. Vito Gomez OP, a dva jmenovaní vicepostulátoři – ThDr. Giovanni Cavalcoli OP a PhLic. Efrém Jindráček OP. Brněnskou diecézi, ve které se Tomáš Týn narodil, zastoupí Mons. Jan Mráz, rektor Papežské koleje Nepomucenum v Římě, a vicerektor Mons. František Koutný.

Kromě mnoha jiných Tomášových ctitelů přislíbila účast i rodina Týnova, žijící dnes v Německu.

Zahájení diecézní fáze beatifikačního procesu Služebníka Božího Tomáše Týna

V sobotu 25. února 2006 byla v boloňské bazilice sv. Dominika zahájena tzv. diecézní fáze šetření ve věci blahořečení Služebníka Božího Tomáše Týna (1950–1990), dominikánského kněze, brněnského rodáka a člena České dominikánské provincie.

Obřad zahájil v 11:30 hodin boloňský arcibiskup a nově jmenovaný kardinál Mons. Carlo Caffarra. Podle církevních předpisů se šetření zahajuje v místě, kde byl kandidát oltáře pohřben. To bylo v tomto případě pozměněno. Tomáš Týn zemřel nečekaně během svého léčení v německém Heidelbergu a pohřben je v nedalekém Neckargemündu. Největší část svého života však prožil právě v Boloni, kde žije i většina svědků, kteří mohou jeho život blíže objasnit. Proto bylo šetření zahájeno právě v Itálii a do České republiky a do Německa, bude následně vyslána vyšetřovací komise, která vyslechne tamní svědky a přezkoumá i místní dokumenty.

Nejprve italský vicepostulátor, Giovanni Cavalcoli, představil Týnův život ve velmi obsáhlé promluvě, kde se dotkl především důvodů tohoto šetření a významu jeho osoby. Podle této zprávy byl Tomáš Týn mimořádně horlivým řeholníkem, příkladným knězem, skvělým kazatelem a vyhledávaným zpovědníkem. Svou činností se obracel na překvapivě široké publikum od lidí tradičně věřících až po lidi církvi odcizené či přímo nepřátelské. Byl také pilným profesorem a velmi obdivovaným přednášejícím. Přednášel filosofii, metafyziku, etiku a morální teologii. Zvláště se snažil seznámit svoje posluchače s naukou a trvalou hodnotou i aktuálností sv. Tomáše Akvinského, jehož dílo celý život studoval a konfrontoval s jinými mysliteli. Mezilidské neshody a protivenství řešil s velkou trpělivostí a přátelským porozuměním. Byl velmi oddán církevním autoritám, hájil mj. úctu k nenarozenému životu, důkladně analyzoval nebezpečí komunismu včetně jeho různých socialistických režimů a varoval před zesvětštěním v samotné církvi a jejímu krátkozrakému pokušení zalíbit se lacině okolnímu světu za každou cenu.

Potom všichni členové tribunálu: sám arcibiskup, biskupský vikář (soudce), obhájce spravedlnosti (lidově zvaný „ďáblův advokát“, jehož povinností je dbát na objektivnost šetření) a notář, složili veřejnou přísahu, že vykonají pravdivě a svědomitě svůj úřad a zdrží se jakýchkoli darů či přemlouvání, které by měly ovlivnit závěr procesu. Po nich přísahali i oba vicepostulátoři, italský Cavalcoli a za českou stranu Efrém Jindráček, že budou poctivě zastávat svěřené úřady s ohledem na pravdivost důkazního šetření a svobodu jednotlivých svědků. Arcibiskupský kancléř také vyzval všechny osoby, které znaly Tomáše Týna a jsou ochotny o jeho životě svědčit (ať pro nebo proti) před církevním tribunálem, aby tak učinily a stejně tak aby daly k disposici jakékoli spisy, kterých je autorem anebo mu byly alespoň připisovány. Toto prohlášení pak bude náležitě zveřejněno v tisku. Zahájení se účastnilo asi 300 ctitelů, známých a příbuzných Tomáše Týna z mnoha evropských zemí.

Samo blahořečení znamená církevně právní proces, při kterém komise odborníků přezkoumá život a dílo kandidáta. Všímá si v podstatě tří rovin: (1) pověsti svatosti, (2) kategorie tzv. znamení (události, které spadají do kategorie mimořádných divů či zázraků) a pastorační vhodnosti čili veřejné příkladnosti a významu osoby. Minimem svatosti je konstatování skutečnosti, že daná osoba se nachází ve stavu tzv. milosti posvěcující, to znamená, že byla pokřtěná, příslušela ke katolické církvi a nenachází se ve stavu těžkého osobního hříchu. To je i minimum každého křesťana, o které je mravně povinen usilovat.

Aby však tato svatost byla uznána úředně a veřejně prohlášena, vyžaduje se víc než toto minimum. Vyžaduje se důkazní řízení, které má prokázat, že Služebník Boží (což je titul všech osob, jejichž beatifikační proces byl řádně otevřen), už zde na zemi příkladně žil a zvláště že zemřel nejen bez těžkého hříchu, ale dokonce že už za života dosáhl všech hlavních ctností v hrdinském stupni. Hrdinský stupeň znamená mimořádnou ochotu překonávat mravní překážky, statečně, důsledně a vytrvale usilovat o křesťanský život, a to tak, že může být i veřejným vzorem pro ostatní lidi. Ctnostmi rozumíme trvalé náboženské a mravní kvality. Těmi hlavními, které dělají křesťana světcem, jsou tři hlavní tzv. božské či teologální ctnosti: víra, naděje a láska a čtyři ctnosti mravní, tzv. kardinální, o které se bezprostředně opírá lidské jednání: rozumnost, spravedlnost, statečnost a mírnost. Dále pak se zkoumají zvláštní ctnosti, které si vyžadoval životní stav a situace kandidáta. Zde, u řeholního kněze, budou zkoumány tři evangelijní rady, k nimž se zavázal sliby: poslušnost, chudoba a sexuální zdrženlivost, čili celibátní čistota. Aby tento život byl uznán nejen za ctnostný, ale přímo za hrdinský, je třeba v uskutečňování či praktikování těchto kvalit dokázat opravdu nadpřirozený vliv samotného Boha, který v životě Služebníka Božího působil skrze tzv. dary Ducha svatého, čímž je lidský život přiveden ke kvalitě života podle blahoslavenství, jak je popisuje evangelium sv. Matouše v 5. kapitole. Pokud místní (diecézní) šetření dopadne úspěšně, bude celá kauza postoupena k vyšší a závěrečné, tzv. římské fázi procesu.

Bude-li i tato fáze úspěšná, může papež nařídit vydání zvláštního dekretu o hrdinských ctnostech, kterým se toto šetření uzavírá a Služebníku Božímu náleží titul „ctihodný“. Souběžně s tímto anebo následně bude probíhat i proces ohledně tzv. „znamení“ či zázraku. Tím je míněno nadpřirozené ujištění, že kandidát žije v nebeské slávě a přimlouvá se u Boha. V praxi je tím obvykle míněno náhlé a trvalé uzdravení z vážné nemoci, které není vysvětlitelné užitou terapií a bylo ho dosaženo po vzývání onoho kandidáta. Je-li podle názoru smíšené lékařské komise a po prostudování příslušné zdravotní dokumentace ono uzdravení takto klasifikováno, je postoupeno ještě komisi teologů a kardinálů. Sdílí-li i toto kolegium uvedený názor, může papež vydat další dekret, tentokrát o uznání zázraku. Tím je celá procedura ukončena a záleží na papeži, zda uzná za vhodné jmenovat kardinála legáta, který jeho jménem veřejně prohlásí dotyčného kandidáta za „blahoslaveného“ a schválí i jeho bohoslužebnou úctu. Tímto mu mohou být zasvěcovány jednotlivé oltáře či kaple.

Jedná-li se o osobu celocírkevního významu a Bůh, na jeho přímluvu, způsobí alespoň jeden další zázrak, může tentokrát sám papež osobně dotyčného blahoslavence prohlásit za svatého se všemi bohoslužebnými poctami, včetně zasvěcování samostatných kostelů.

fr. Efrém Jindráček OP
vicepostulátor

Fotogalerie: Zahájení beatifikačního procesu Služebníka Božího otce Tomáše Týna OP (1950 – 1990)

modlitby P. Tomáše Týna OP a modlitby k němu

Modlitby P. Tomáše Týna OP, české i cizojazyčné verze jak modliteb za jeho beatifikaci, tak modliteb k němu.

MODLITBY P. T. TÝNA OP A MODLITBY K NĚMU

ČÍST VÍCE >>>
Metafisica della sostanza (P. Tomas Tyn O.P.)

Bibliografie P. Tomáše Týna OP.

DÍLO P. T. TÝNA OP

ČÍST VÍCE >>>
P. Tomáš Týn OP

Narodil se v Brně 3. 5. 1950 jako první ze tří dětí MUDr. Zdeňka Týna a MUDr. Ludmily Týnové, rozené Konupčíkové. Pokřtěn byl 6. 5. 1950 v kapli krajské porodnice v Brně kaplanem P. Františkem Markem.

ŽIVOTOPIS P. T. TÝNA OP

ČÍST VÍCE >>>
Texty P. Tomáše Týna OP

Texty P. Tomáše Týna OP (v češtině je zatím jen velmi malý seznam).

TEXTY P. T. TÝNA OP

ČÍST VÍCE >>>
zahájení procesu beatifikace P. Tomáše Týna OP dne 25. února 2006

V sobotu dne 25. 2. 2006 v 11:30 hodin zahájil během chórové liturgie hodin boloňský arcibiskup Carlo Caffarra v bazilice svatého Dominika diecézní fázi beatifikačního procesu brněnského rodáka a dominikánského kněze Tomáše Týna.

BEATIFIKACE P. T. TÝNA OP

ČÍST VÍCE >>>
P. Tomáš Týn OP na ineternetu

Pořad ČT 1 o Tomášovi Týnovi, článek na českém webu „Radio Vaticana“ o Tomášovi Týnovi, italský web věnovaný Tomášovi Týnovi atd.

P. T. TÝN OP NA INTERNETU

ČÍST VÍCE >>>